Mnozí z vás si jistě pod tímto pojmem nedovedou představit žádnou koňskou disciplínu nebo cokoliv s koňmi spojeného. Ale věřte tomu nebo ne, ve Velké Británii (ale také v Belgii, Kanadě, Francii, Německu, Lucembursku, Irsku, Norsku, Švédsku a USA) je to jedna z koňských soutěží, kterých se účastní děti s velkou oblibou již od útlého věku. Patří mezi jezdecké hry, které vznikly v Indii a hráli je jen dospělí. Byly velmi oblíbené mezi britskými vojáky a až do dnešních dnů jsou některé z her předváděny na vojenských přehlídkách. ( I když dnes armáda používá koně místo mul a velbloudů.)

Co je gymkhana?

Gymkhana je série různých závodů na čas, při kterých se kůň (většinou poník) a jezdec snaží porazit ostatní soupeře a také je to test rychlosti a hbitosti. Setkáte se s ní většinou na každé větší či menší koňské show, kde probíhají parkury, drezury, přehlídky jezdeckých koní, poníků a různých zajímavých plemen a nebo hunterů (koní určených na hony). Všechny tyto disciplíny jsou od sebe samozřejmě odděleny, takže si koně a jezdci navzájem nepřekážejí a neruší se. A pokud není gymkhana právě na jedné z těchto show, pak většina pony klubů nebo jezdeckých škol ji pořádá během roku ve svých prostorách.

Kdo se jich účastní?

Zúčastnit se může kdokoliv, kdo má poníka nebo koně, bezpečnou výstroj a hlavně chuť vyzkoušet si své dovednosti, pobavit se a navázat nová přátelství s ostatními milovníky koní. Co se týče výstroje, povinností je samozřejmě přilba a vhodná obuv. Děti dávají přednost nízkým kotníčkovým botám před vysokými jezdeckými, protože musí často sesedat a běhat a nízká obuv jim umožňuje více volnosti pohybu. Jezdci mohou závodit buď jako hosté anebo se stát členy Pony Klubu (většina dětí je členy již odmalička) a v průběhu roku bojovat o místo ve velkém finále zvaném Prince Philip Cup, které se koná na konci roku na akci Kůň roku (Horse of the Year Show).

Věkové kategorie

Ještě než popíšu některé z disciplín, ráda bych se krátce zmínila o věkových kategoriích, do kterých jsou děti rozděleny a průměrné výšce jejich poníků v jednotlivých kategoriích:
• 8 let a mladší výška poníka zde není rozhodující, ale samozřejmě musí být přiměřená dítěti – v této kategorii jsou děti vedeny na vodítku jedním z rodičů, který s radostí běhá se svou ratolestí vytyčenou trasou až do úplného vyčerpání (tedy vyčerpání rodičova, nikoli dítěte nebo koně!)
• 12 let a mladší výška poníka max. 127 cm
• 14 let a mladší výška poníka max. 137 cm
• 16 let a mladší výška poníka max. 147 cm
• volná kategorie pro všechny bez rozdílu věku a výšky koně či poníka Soutěžit samozřejmě může každý, ale všeobecně platí, že čím starší jezdec a větší kůň, tím je pro dvojici obtížnější absolvovat disciplíny, při kterých je nutná velká ohebnost nebo například několikrát za sebou sesednout a znovu na koně nasednout.

Typy soutěží

A teď již k dříve zmíněným soutěžím. Popíšu nejprve první tři, při kterých není nutné sesedat z koně: Závod v klusu (trotting race) – cílem je co nejrychleji v klusu doběhnout na jeden konec jízdárny a zpět bez zacválání. Závod v kroku, klusu a cvalu (walk, trot,gallop) – jezdci začnou krokem na jeden konec jízdárny, klusem zpět na start a tryskem znovu na druhý konec. Ohýbací závod ( bending race ) – jezdci musí absolvovat slalom jakýmkoli tempem bez nabourání nebo vynechání tyče.

V dalších disciplínách je již nutná vyšší úroveň mrštnosti a hbitosti, protože jezdci musí plnit různé úkoly a několikrát třeba i sesednout a znovu nasednout. Jedná se o: Hudební pytle (musical sacks) - jde o podobnou hru jako je židličková – děti jezdí v kruhu na hudbu okolo hromady pytlů, kterých je o jeden méně než jezdců. Když hudba přestane hrát, děti musí seskočit ze svých poníků a rychle vlézt do jednoho z pytlů. Poník buď poslušně odkluše za nimi nebo zůstane stát na místě. Závod tak pokračuje až do posledního hráče a ten je vítěz. Pytlový závod (sack race) – jezdci tryskem dojedou na opačnou stranu jízdárny, seskočí z koně a vlezou do pytle, v pytli pak doskáčí zpět do cíle a ještě u toho vedou svého koně! Bramborový závod (potato race) – na jednom konci jízdárny je kyblík, na druhém asi 4-5 brambor. Cílem je přemístit brambory do kýble, přičemž jezdci musí pro každou bramboru sesednout a znovu nasednout na cestu zpátky. Vlajkový závod (flag race) – je podobný bramborovému, jen se přemísťuji vlajky a není nutno sesedat. Plechovkový závod (can race) – po dráze je v řadě rozmístěno 6 tyčí, na prvních třech jsou plechovky a ty musí jezdci (každou zvlášť) přenést na jednu z prázdných tyčí. Chodící kameny (stepping stones) – do půlky dráhy jsou položeny kbelíky dnem vzhůru. Jezdci po nich musí přejít a zároveň vést svého poníka, pak na něj naskočit a co nejrychleji se dostat zpět do cíle. Tak toto jsou některé z mnoha disciplín, které se v gymkhaně provozuji. Na internetových stránkách Pony Klubu jich najdete mnohem víc nebo jen s různými obměnami. Cíl je však vždy stejný- dobře se bavit a pokud možno vyhrát. Nejde tu o získání nějaké peněžité ceny- děti většinou dostanu malou odměnu a stužku či trofej, ale pro ty, co jsou členy Pony Klubu, je hlavní cíl dostat se do finále a pro ty ostatní je největší radosti, když mají nejrychlejšího a nejposlušnějšího poníka pod sluncem.

Na závěr

Snažila jsem se co nejlépe popsat průběh těchto soutěží, ale nic nenahradí vlastní oči a uši. Hlasité povzbuzování, nekonečné pobíhání rodičů s poníkem na vodítku, ale také občas oči plné slz a pády, to vše patří ke gymkhaně. Ale dětem, zdá se, ta negativní stránka ježdění vůbec nevadí, rychle se oklepou, nasednou na svého poníka či koně a vesele pokračují dál. Považuji to za skvělou průpravu do dalších let jezdectví a myslím, že i u nás v Čechách by se tomuto odvětví mohlo věnovat více pozornosti.

Pozn. redakce – Tento článek by pro vás mohl být inspirací, až budete připravovat jezdeckou akademii, závody či pořádat Den koní. 

Zdroj:Časopis Já mám koně