Jdi na obsah Jdi na menu
 


příběh ze života

27. 2. 2009

Příběh ze života

Autor a kůň:

  • Napsala: TWISTER girl Simple czech idiot :-)
  • Kůň: Arche - český teplokrevník

Příběh:

Ahoj, četla jsem vaše příběhy, a tak jsem se rozhodla přispět i já svýmm příběhem ze života. Vždycky jsem si myslela, že mě nic nedokáže dostat "na dno," a že se ze všeho oklepu, život jde dál, ne?

Ale po jedné životní situaci jsem změnila názor a nebýt jedné kobylky, vlastně dvou, asi bych si nikdy neuvědomila, že všechno záleží na malých nepodstatných věcech, které člověku změní život...

Byl den jako každej jinej, chystala sem se do stáje a těšila se na kobylku, která pro mě byla vším. Oblíkla jsem se do jezdeckýho a pelášila do stájí, hned jsem otevřela box a krmila svou princezničku mrkví. Dívala jsem se do jejich krásných oček a chtěla tuhle chvíli zachovat navždy. Byl to den jako každej jinej, než se něco stalo... ale nebudu předbíhat.

Tahle kobylka není moje, pouze jsem ji jezdila. Nedávno se na ni objevili kupci. Když sem to zistila, věděla jsem že je zle, ale nakonec si ji nevzali. Spadl mi kámen ze srdce, až se stáj otřásla v základech.

Zpátky k osudnému dni. Nasedlala sem Arche a jela na jízdárnu, zrovna pršelo, tak to v hale krásně dunělo a já si užívala lehký klus na bílé kobylce, která pro mě byla vším. Po jízdě jsem ji odsedlala a vydrhla ji až se sněhobíle leskla, nandala jsem jí seno, vykydala box a šla se najíst do sedlovny.

Buch, srdce se mi zastavilo, tlak stoupal a mně začaly slzit oči. Majitelka stáje mi řekla: Arche jede zítra na druhý konec republiky k novému majiteli. Nevěděla sem co říct, jenom jsem lapala po vzduchu, všichni na mě lítostivě koukali. Věděli jak mám tuhle klisnu ráda. Mě ani nenapadlo běžet za ní a loučit se, věděla sem že by bylo všechno ještě horší. Celý zbytek dne jsem za ní nešla. Uklízela jsem stáj a bála se podívat směrem k třetímu boxu od zdola, bílá kobylka čekala, až za ní přijdu, vžy jsem byla pořád u ní, teď ne.

Nedokázala jsem tam jít a vědět že už zítra bude pryč, budem chodit po stejný planetě, ale už nikdy se nesetkáme, je jí 5let, má naději prosadit se ve sportu, a já? Teprve se připravuji na ZZVJ. Věděla jsem, že bych jí zkazila kariéru, ale co? Snad je důležitější spokojený život v menší stáji než vrcholový sport? No jo. Nikdo by mě neposlouchal. Arche mi změnila život, už když jsem jí před 2mi lety poprvé jela, ona mě schodila a dívala se na mě s ďáblíkama v očích, byla hravá, a vůbec nebrala život vážně, stajně jako já. Arche, jak je možný že nevím co dělat? Jenom jsem vzpomínala na to co jsme zažily.

A už je tu večer, musím jít domů okolo jejího boxu. Šla jsem tedy, klepala jsem se jako ratlík, a bála se podívat na tu kobylku. Nakonec jsem se podívala směrem k ní, viděla jsem jen bílou hlavu a nechápavý pohled, proč se nerozloučím. Odtrhla jsem oči od boxu a šla pryč. Naposledy se ohlédla po stáji. Je to naposledy co zde bude spát. A já už ji nikdy neuvidim. Ve stáji se rozsvítilo, někdo šel zkontrolovat koně, Arche, jednou tě podkám...

Druhý den se mi do stájí nechtělo. Ale musela jsem se přemoct, vylézt z pelíšku. 5. srpna, den kdy Arche jede pryč, věděla jsem že je konec, že touhle dobou už je na cestě do nového domova.

Ve stáji je nový přírůstek, 9ti letá klisna Sabrina, místo Arche. Je to plemeno ČT, krásná vranka, to se musí nechat, má bílou šňupku a zadní nohy mají bílé ponožky. a.... je v boxu, na kterém je ještě cedulka Arche, ČT, 5let, milá a veselá klisna bez zábran. Grrr, nevím co se to děje, ale tu klisnu Sabrinu nemám ráda, je to kůli bělce, která mi takovým způsobem rozvrátila pohodičku v životě? Určitě ano!!

"Ahoj, už jsem myslela že nepřijdeš. Je hezká viď?" řekne mi majitelka stáje s pohledem na přírustek do stáje. "Hm," nic víc ze mě nikdo nedostane. Následně dostanu za úkol starat se o ní jako o původní obyvatelku tohoto boxu. Vzteky vřu, si ze mě střílej? To to chtějí udělat ještě horší?

Nenávidim ji, jezdím ji jenom na hale, ven mě s ní nepustěj, na to je moc divoká. Vždycky ji odjedu a nazdar!! Pohled na ni mi připomíná, že mě někdo nutí nahradit Arche někým jiným, to nedovolím!! A proto si dělám "ochranný filtr" ve formě nenávisti. Prší, musím dojít pro Sabrinu do výběhu, jak já ji nenávidim. Moje pesimistická nálada se nemění, dnes spím ve stáji, máme "noční služby," a teď je řada na mě. Slyším jak nějakej kůň blbne a válí se. V rozespalosti tomu nedávám těžkou váhu, ale nemůžu usnout když slyším zvuky charakterizující válení. Vztekle se probudim a jdu se podívat kdo to je. Box Arche... vlastně Sabriny...

To ona se válí. Otevřu box, nebere na to ohled, začne mi to bít divný, po 10-ti minutách zjistim že něco není OK, a tak pro jistotu zavolám veterináře, vím že dělám z komára velblouda, ale to jsem prostě já. Do půl hodiny je tady veterinář, a když mi řekne, že je to kolika, zastaví se mi dech. "Udělal jsem co bylo za potřebí, ale vidim to bledě, do rána buď bude nebo nebude," nějak takhle okomentoval situaci. Hrklo ve mě. Pomohl mi ji ještě dát do pohybu, abych ji prováděla a zavolal majitelku stáje. Míša ( majitelka stáje) přijela a pomohla mi Sabrinu udržet v pohybu, pak veterinář řek že už ji máme dát do boxu, dal jí léky a odjel. Míša přespala ve stáji a já v boxe se Sabrinou a do rána jsem pochopila, že Sabra sice nemůže Arche nahradit, ale může zaujmout nové místo v mém životě, ale že je to výjmečná kobyla, neuvěřitelně silná osobnost a já na ní zanevřela jenom kvůli něčemu za co nemohla. Musela ze mě vstek vycítit, a přesto spolupracovala, mám jí vlastně moc ráda.

Se Sabrinou jsme zažily mnoho pěkných chvil, koupila jsem si jí, oproti Arche byla její cena směšná, ale jezdila jsem jí jenom v hale, ven se dostala občas s Míšou, po půl roce jsem pochopila, že to tak nejde, a protože tu kobylu miluju, ne víc ani míň než Arche, prostě jinak, prodala sem ji do velmi dobrých rukou, protože jsem věděla, že ji neujezdím. Nebylo by to ode mě fér, někdy si neuvědomujeme, že ty nejpodstatnější věci jsou ukryty v malých náhodných okamžicích, a že z nich jsou velká rozhodnutí. Mě o prodeji přesvědčil pád, kdy jsem si zlomila ruku. Spadnout o sekundu později, zkazila bych život neobyčejné kobylce... život jde dál, ne?

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář