Záď a ohon koně
Popis koňské zádě:
Záď je tvořena pánví a mohutným svalstvem. Názvem zadek se označuje zád včetně pánevních končetin. Podkladem zádě je křížová kost a obě kosti pánevní. Výška v kříži má být o něco nižší než výška v kohoutku, v opačném případě mluvíme o koni přestavěném. Impulz k pohybu vychází od dlouhých svalů zadku, které vzpřimují hřbet. Pánev představuje rameno síly, které má být dlouhé - dlouhé svaly jsou pak schopny většího stažení a roztažení a lépe tak vzpřimují hřbet a tím zvyšují rychlost. Proto má být záď široká, zvláště u tažných koní, u jezdeckých koní má být dlouhá. Pánev klisny je prostornější než pánev hřebce, křížová kost je kratší a širší, je uložena vodorovně, proto bývají klisny v zádi (v kříži) přerostlejší než hřebci. Pánevní vchod (kruh) je u klisny kruhovitý, u hřebců srdčitý.
Podle délky rozeznáváme záď:
- dlouhou
- středně dlouhou
- krátkou
Při pohledu zboku je záď:
- rovná - sklon zádě je podmíněn polohou pánevních kostí a kosti křížové, ta by měla být v takové poloze, aby byla vodorovným prodloužením bederních obratlů. Pak je přenášení pohybového impulzu efektivní.
- mírně skloněná
- sražená - u sražené zádě je přenos pohybu lomený. Tento nedostatek u chladnokrevných koní kompenzuje mohutené svalstvo široké zádě.
Při pohledu zezadu rozeznáváme záď:
- oválnou - většinou ji pozorujeme u jezdeckých koní
- kulatou - u arabských koní
- louplou (štěpenou) - ta je tvořena mohutnou svalovinou a vyskytuje se převážně u chladnokrevných koní
- střechovitou - je opakem louplé zádě a je nežádoucí
- čtvercovou
- hranatou - povětšinou u starších koní
Ohon, neboli ocas:
Ocas - husný svazek tvrdých a ostrých žíní slouží koni při skoku a cvalu nebo trysku jako "kormidlo", v klidu na odhánění dotěrného hmyzu. Základem ocasu je 17-19 ocasních obratlů, mezi kterými jsou uloženy chrupavčité destičky umožňující pohyblivost obratlů.
Hrdí a temperamentní koně nosí oháňku vysoce zdviženou a za běhu jim vlaje jako praporec. Příliš svěšená oháňka nikdy nesvědčí o bujnosti a zdraví, ba právě naopak, takový ocas mají koně flegmatičtí či nemocní.
Žíně rostou jako vlasy, ocas se prodlužuje a houstne - koním se proto musí přistřihovat nebo protrhávat a pečlivě pročesávat. Kupírování se dnes provádí pouze u některých plemen tažných koní, aby se nezamotával do postraňků, nebo k zvýraznění muskulatury zádě, či u koní honebních.
Rozlišujeme ocas:
- vysoko nasazený - takový ocas koně zdobí a vyskytuje se při vodorovně uložené křížové kosti. Koně takový ocas nesou vysoko v oblouku a můžeme ho vidět např. u arabských koní.
- nízko nasazený - většinou ho lze vidět u koní se sraženou zádí, nebo u chladnokrevných koní
- zastrčený (zapíchnutý) - tento ocas nevypadá moc pěkně
- beraní - je vidět u nemocných koní, kteří mají ovhabnuté nervy a svaly
- myší - takový ocas je prořídlý
- bažantí - tento ocas se odshora směrem dolů zužuje
- nakřivo nesený - takovému ocasu se říká praporek
